Jak na úspěch?

Co je třeba pro výstup na vrchol?

Devět prostinkých myšlenek
Francesco Conconni

Muž, který „udělal“ cyklistu Mosera, lyžaře Tombu, atlety Covu, Bordina, Panettu, Damilana, Antiba, se usmívá. Bodejť by se nesmál, stačilo pár jeho nápadů, které vyzkoušel na všech řečených šampiónech, a mnohé zdánlivě zkamenělé sportovní zákonitosti se zhroutily. Zvláštní případ, v civilu je to celkem průměrný a nenápadný profesore biochemie na univerzitě ve Fragře, ale mezi italskými cyklisty, atlety, lyžaři či triatlonisty je považován za jakéhosi Děda Vševěda, bez kterého by nebylo italských sportovních úspěchů v osmdesátých letech. On sám tvrdí, že mu vždycky stačilo devět prostinkých myšlenek.
Ale posuďte sami, jedna je netradičnější než druhá a nad některými snad budou českým trenérům vstávat vlasy na ustaraných hlavách. A my zatím můžeme uvažovat, jestli to náhodou není ono proslulé pravé„ ořechové“ :

1. Nikdy nic nedělejte pomalu. Všechno je ve sportu determinováno rychlostí. Síla, vytrvalost a obratnost jsou druhořadé faktory.

2. Kdo chce něčeho dosáhnout, ať počítá s bolestivými tréninkovými metodami. Sebevětší objemy nemohou nahradit trénink, při němž se sportovec trápí a je mu na zvracení.

3. Do výkonu se sčítává veškerá tréninková práce odvedená od nejútlejšího dětství až po dospělost.

4. Velkou tréninkovou zátěží musejí zvládat už děti, a to děti od sedmi let. Průzkumy ukázaly, že to mohou dobře snášet a na víc se učí velmi tvrdě pracovat.

5. Nějaký význam má pouze práce s velmi inteligentními sportovci. To je trochu složitější vztah. Totiž u většiny individuálních disciplín může k úspěchu dojít jen ten, kdo nalezne svůj optimální rytmus pohybu. Přirozený rytmus umožňuje šetřit energii organismu. Každé zrychlení nebo zpomalení člověka zbytečně vyčerpává. Hledání optimálního rytmu je ohromný boj; dokáže to jen velice inteligentní sportovec, a to nejdříve po deseti letech práce.

6. Rytmus je rozhodujícím prvkem pro psychiku sportovce. Umožňuje totiž dostat se do transu, kdy sportovec necítí ani únavu ani bolest.

7. Většina výkonů, které sportovce předvádějí, představuje asi 70 – 80 % jejich maxima, protože podmínky nejsou nikdy ideální.

8. Každý maximální výkon se v závěrečné fázi mění ve výkon silový. Rozhoduje jen hrubá síla a odolnost. Proto je potřeba v tréninku často pracovat na hranici vyčerpání, aby sportovec hrubou sílu a odolnost vyzkoušel a upevnil.

9. Cítí-li se sportovec zcela vyčerpán, zbývá mu v organismu ještě tři čtvrtiny sil.

Tak co tomu říkáte? V Itálii neříkají nic. Co Conconni řekl je pro ně svaté.