01.12.2014 Názor jedné matky na, nejen jedny, závody

Názor jedné matky, na nejen, jedny závody

Názor jednoho rodiče na nejen jedny závody

Ráda bych se podělila o zážitek z Vánoční ceny v Mladé Boleslavi a potažmo nabídla malé zamyšlení.
Sledovala jsem svého synka a jeho oddílové kolegy na závodech, když se za nás posadil nějaký tatínek se svým chlapcem (kterému se zřejmě závod nevydařil).
Otec začal vyjadřovat svoji nelibost.Poměrně razantním způsobem ohodnotil verdikt rozhodčích a poté i rozhodčí samotné. Když prohlásil, že rozhodčí řeší pí..... jako jsou účesy holek,nevydržela jsem a sdělila pánovi, že děvčata nesmí mít sponky a náušnice – to! je předmětem kontroly.
Odpověď dotyčného mě rozesmála (měla mě asi urazit) naprosto totiž odpovídala úrovni sportovního chytrolína.
Kluk seděl, pokoušel se sledovat co se děje na tatami a otec do něho dál hustil: sedí v debilní hale, karate jako sport je úplně na nic a podobná další moudra.
Když malý karatista špitl, že by měl jezdit víc na závody, aby získal zkušenosti, papá mu sdělil, že s ním ať v žádném případě nepočítá a obrátí se na mámu.
Poté kluka sbalil (ten sice namítal, že by chtěl zůstat a dívat se na kumite, ale dle názoru otce je kumite ještě debilnější než kata a navíc ho stejně rozhodují !!! rozhodčí) a před slavnostním nástupem odešli.

Zamyslela jsem se nad námi rodiči. V hlavě mi vířily myšlenky o podpoře, motivaci, sdílení úspěchů i neúspěchů a schopnosti poskytnout potomkům pocit jistoty, že nás opravdu zajímá co dělají (a je vlastně úplně jedno jestli plavou, hážou oštěpem, chodí na balet nebo na keramiku).

Uvědomila jsem si, jak důležitou roli zastáváme ve sportovním životě našich dětí, byť maličko ve stínu trenérů :-).

No jasně, vyděláváme peníze na zaplacení tréninků, závodů, pereme žehlíme kimona, připravujeme svačiny, vozíme, čekáme....

Sdílejme však také s dětmí jejich štěstí z medailí, mějme připravený kapesník na slzičky, když se nedaří.

Ale hlavně mějme obyčejnou radost z jejich radosti - že dělají co je baví.

matka Hanka